Již od doby, co lidé přestali s kočovným způsobem života, museli řešit, kam s tělesným odpadem. Nejenže totiž nevoněl zrovna vábně, ale netrvalo dlouho a přišlo se na to, že způsobuje i zdravotní problémy. Bylo tedy potřeba s ním nějakým způsobem naložit. Tak začaly vznikat první toalety. Ty ovšem rozhodně nebyly dokonalé. Tím prvním způsobem bylo samozřejmě chodit na určená místa mimo sídliště. To však nebylo ideální, neboť zde mohlo být i několik lidí najednou, nehledě na to, že zdaleka ne každý doběhl. Zvláště nepříjemné to pak bylo v zimě, kdy se přidaly i nízké teploty.

Tak vznikl vynález, který se bude používat v menších obměnách dalších několik set let. V podstatě se jednalo o bednu s otvorem či kýbl, na které si člověk při vykonávání potřeby sedl, a to v pohodlí domova. Obsah se pak mohl velmi snadno vynést. Tento systém upravili staří Řekové a Římané, kteří zavedli první, ač velmi primitivní kanalizaci. Do ní splašky padaly a proud řeky je pak odnesl bezpečně pryč. Po pádu těchto impérií však tento systém, stejně jako mnoho ostatních, upadl na dlouhou dobu v zapomnění.

S nástupem středověku se problémy objevily především ve městech. Na rozdíl od venkova zde totiž žilo mnohem více lidí, avšak na druhou stranu zde bylo mnohem méně místa, kam by se daly splašky bezpečně vylít. Proto byly často vylévány z oken na ulici. O tom, že to nebylo zrovna hygienické a o zápachu, který vše provázel, asi není třeba hovořit.

Revoluci přineslo až velkoplošné zavedení kanalizace. Díky ní se města stala obyvatelnými i v letních měsících. A zde byl pak již jen krok k vynálezu splachovací toalety. Ta funguje poměrně jednoduše: v nádržce je voda, která se po stisknutí tlačítka či zmáčknutí páčky pustí do mísy, kde pomůže spláchnout odpad rovnou do kanalizace.

Samozřejmě tento systém není ideální – splašky nikam nezmizí, jen jsou odplaveny. Ovšem není pochyb o tom, že to značně zvyšuje kvalitu života a že většina z nás by si domov bez něj již nedokázala představit.