Techniku mám moc ráda, i když nejsem moc teda technický typ, tak mně technika vždycky zajímalo. Už jako malé dítě jsem si hrála s píše s nějakými autíčky než s panenkami. Pamatuji si, jak mi moje maminka kupovala panenky nebo další jiné hračky. Kupovala by takové hračky, které se hodí pro dívku ať malé děti nebo starší holčičky. Jenže mě moc hračky nezajímaly. Tedy není hračka jako hračka. Já jsem se spíše zajímala o takové hračky, které jsou typicky klučičí hračky.

Tak například nějaké mašinky nebo autíčka ale taky pistole nebo něco na ovládání a podobné věci. Taky jsem taková byla a nikdo s tím nic nenadělá. Moje maminka z toho byla docela nešťastná, vždycky si přála, že bude doma mít malou holčičku v krásných růžových šatičkách, která bude vozit panenky v kočárku, jenže mě to nebavilo. Jako dítě jsem už byla technický typ. Technika mě bavila. Jako malá jsem moc ráda rozebírala nějaké hračky, například autíčka, které jsem pak moc ráda dávala také do kupy, jednou jsem dokonce rozebrala málem i nábytek v kuchyni.

To se u mě zrodila právě velká láska k technice tečka na základní škole jsem v tom byla premiant, co se týče fyziky nebo chemie Tak to mi tedy hodně šlo potom jsem se přihlásila do technického kroužku, kde jsem byla velký premiant taky. Nicméně, když to tak vezmu, tak technika nám svět dělá lehčím a krásnější. Technika taky dokáže, že jsme zdravější, protože máme mnoho věcí, která technika dělá technikou. Když to tak vezmu, bez léků by se nám taky žilo velmi složitě, možná vůbec, ale taky děkujeme technice, která nám pomáhá taky s výrobu léků a dalších podobných věcí. A co se týče dopravy, tak to je taky opravdu moc velký technický vynález. Já sama si nedokážu představit život, že bych neměla auto nebo kolo. A co teprve třeba dýchací přístroj? To by taky byl těžký a nudy život.